Obec Dětmarovice 
leží v severovýchodní části Ostravské aglomerace, 9 km severozápadně od okresního města Karviná v nadmořské výšce 214 - 234 m, nejvyššími body jsou Vilčkův kopec (266 m) a Nebrojův kopec (250 m).

Dětmarovice mají rozlohu 1.376 ha, z toho 61,3 % tvoří zemědělská půda a 38,7 % ostatní plochy.

Hraničí 
s městy Karviná, Orlová, obcemi Dolní Lutyně a Petrovice u Karviné, na severu pak s Polskem.

Správní území 
obce tvoří 2 katastrální území - Dětmarovice a Koukolná (159 ha), která se stala součástí Dětmarovic v letech 1872 - 1875. Další místní části jsou Zálesí, Olmovec a Glembovec.

Katastr
obce je vklíněn do zářezu zvlněné pahorkatiny, jíž si prodrala cestu řeka Olše. Na jejím dolním toku se vytvořila poměrně široká údolní niva. Obcí protéká potok Mlýnka a na severním okraji obce vtéká z pravé strany do Olše hraniční říčka Petrůvka.

U Koukolné
na pravém břehu Olše (již na katastru Karviné) se nachází vodní komplex 15 rybníků, oddělených od sebe jen úzkými hrázemi, o rozloze 1,4 km2, z nichž největší je Větrov (48 ha), dále pak Čerpák, Mělčina, Šafář, Sirotek, Ženich, Vdovec, Panic, Lipový, Olšový, Dubový, ...

První písemná zmínka o Dětmarovicích
sahá do roku 1305. V první době patřila obec do majetku těšínských knížat. Kníže Přemek prodal v roce 1362 polovinu Dětmarovic Držkovi z Věřňovic, druhou polovinu si dále podržel. Rod Držka z Věřňovic se pak píše z Dětmarovic. Tento rod vystřídal rod z Březovic. Později se polovina vsi dostala do držení orlovského kláštera, odkud ji v roce 1560 ve sporu o nástupce zemřelého opata zabral kníže Adam. Tím Tím byla ves opět spojena v jeden hospodářský celek. Jako součást knížecího majetku, jmenovitě panství fryštátského, sdílely Dětmarovice jeho osudy. Po Kazimírově smrti roku 1571 musel dát Václav Adam souhlas k prodeji většiny území v Kazimírově držení. Dětmarovice se tak dostaly k rychvaldskému panství. V poslední čtvrtině 17. století jsou však již součástí taafovského panství dolnolutyňského. Roku 1792 koupil Dětmarovice Jan Larisch a spojil je s karvinskými statky. V tomto svazku setrvaly až do zrušení poddanství v roce 1848, pozemková tržba však zůstala v rukou Larischů až do první pozemkové reformy v letech 1924 - 27, kdy byly postátněny některé statky, ostatní vlastnictví bylo zrušeno po osvobození v r. 1945.

Obec patřila k fryštátskému soudnímu okresu až do roku 1855, kdy připadla k bohumínskému smíšenému okresu, od roku 1868 byl pak tento okres začleněn pod hejmanství ve Fryštátě. 9. 10. 1938 byl proveden zábor obce Polskem, v období nacistické okupace se tak Dětmarovice staly součástí okresu Teschen. Obec byla osvobozena 1. 5. 1945 sovětskými jednotkami. Od roku 1949 patří do okresu Karviná.

V roce 1785 měly Dětmarovice 691 obyvatel (99 domů) a Koukolná 105 obyvatel (15 domů), v roce 1850 měly 947 obyvatel, v roce 1930 4118 obyvatel (708 domů).

Po zavedení povinné školní docházky v roce 1778 chodily děti z Dětmarovic do Dolní Lutyně, kde existovala farní škola již dříve. Pobočka školy byla zřízena po roce 1830 společně s Koukolnou. Roku 1845 dostaly Dětmarovice svolení ke zřízení samostatné školy. V roce 1852 byla zřízena samostatná jednotřídní školní budova. Prvním učitelem v Dětmarovicích byl národně uvědomělý učitel Ferdinand Sadílek. V roce 1894 byla postavena čtyřtřídní školní budova u kostela. Ta pak byla postupně rozšiřována, až konečně v roce 1971 byla v Dětmarovicích postavena nová moderní škola u silnice směrem k nádraží. Roku 1908 byla postavena nová budova čtyřtřídní školy v Koukolné, která slouží dodnes.

V roce 1892 byla spolkem pro zakládání knihoven ve Slezsku založena knihovna, do roku 1898 sahají začátky ochotnické divadelní činnosti, která zde byla prakticky udržována s malými přestávkami až do roku 1989.

V roce 1855 byl zahájen provoz na jednokolejné trati Bohumín - Krakow, v roce 1963 pak provoz na přeložce trati Bohumín - Dětmarovice - Louky nad Olší.

Památky
(viz fotogalerie)

Nebrojova kaple
(dle dochovaných historických materiálů postavena v r. 1860 v blízkosti pohřebiště z třicetileté války, pojmenována po dětmarovickém fojtovi z poloviny minulého století, který byl uznáván pro své zásluhy o dobré vedení obce), dle legendy postavena na památku nešťastné lásky panem Františkem Nebrojem.

Římsko - katolický kostel sv. Maří Magdalény 
s farností, postaven v letech 1869 - 70 na místě původního dřevěného kostelíku. Jednolodní, v novorománském slohu, vyzdoben nástropními malbami znázorňujícími výjevy z bible od akademického malíře Josefa Drhy z r. 1958.

Pomník obětem 1. světové války 
(na místním hřbitově) a pomník obětem 2. světové války (v parku před Dělnickým domem).

Severní část
obce je průmyslová, tvořena především největším závodem na katastru obce - tepelnou elektrárnou Dětmarovice, která je součástí akciové společnosti ČEZ. Svým výkonem 800 MW je největší elektrárnou na Moravě. Výstavba proběhla v letech 1971 - 76, dodává jak elektrickou energii, tak i teplo, v posledních letech prošla rozsáhlým ekologickým programem - od 1. 9. 1998 plně odsířena.

Celá jižní
polovina správního území je charakteristická řídkou roztroušenou zástavbou selského typu množstvím malých ploch zemědělské půdy, souvislá zástavba je pouze u hlavní silnice Bohumín - Karviná.

V centru
obce se nachází Obecní úřad, mateřská a základní škola, zdravotní středisko, lékárna, kostel, fara, hřbitov, pošta, knihovna, několik pohostinství (Dělnický dům, Pod kaštany, Hospůdka na statku, restaurace Gól, Myslivna u Ondry, U mnicha …), prodejny potravin, elektro, železářství, průmyslového zboží, textilu, …