| |
|
|
|
Dětmarovice,
původně Dithmari villa, byly založeny za vlády Mečislava Těšínského nazývaného
Měšek. Dle pamětní knihy obce i některých jiných materiálů pochází první zmínka
o Dithmari ville z roku 1302. Tento letopočet však není historicky doložen. Za
křestní list obce, i když trochu opožděný, se pokládá soupis desátků těšínského
arcikněze s letopočtem 1305. Zde se jméno Dithmari villa objevuje poprvé na
úřední listině. |
|
Dithmari villa názvem
dokazuje, že je obcí založenou. Zakladatelem byl nějaký
šlechtic, měšťan či jiný svobodník. |
|
Původní obec se
pravděpodobně rozprostírala při řece Olši severněji od nynější obce. Tu postihl
krutý požár a obyvatele ze strachu před novým neštěstím si postavili své nové
příbytky v poloze, kde se nacházejí nyní. |
|
O nejstarší historii
obce máme málo zpráv. V první době patřila obec, jak výše
uvedeno, do majetku těšínských knížat. Kníže Přemek prodal
v roce 1362 polovinu Dětmarovic Držkovi z Věřňovic, druhou
polovinu si dále podržel. Rod Držkových z Věřňovic se pak píše
z Dětmarovic. Poblíž Dětmarovic byla na břehu Olše mezi
Koukolnou a Věřňovicemi ještě jedna ves. Byly to Šepetovice.
Stál tam mlýn a právě ten v roce 1430 jmenovaný Držka prodal.
Tato ves později zanikla, v roce 1571 je již uváděna jako pustá. |
|
Rod Držkových
vystřídal rod z Březovic. Později se polovina vsi dostala do
držení orlovského kláštera, odkud ji v roce 1560 ve sporu o
nástupce zemřelého opata zabral kníže Adam. Tím byla ves opět
spojena v jeden hospodářský celek. Jako součást knížecího
majetku, jmenovitě panství fryštátského, sdílely Dětmarovice
jeho osudy. V poslední čtvrtině 17. století byly však již
součástí taafovského panství dolnolutyňského. |
|
Roku 1792 koupil
Dětmarovice Jan Larisch a spojil je s karvinskými statky.
V tomto svazku setrvaly až do zrušení poddanství v roce 1848.
Pozemková držba však zůstala v rukou uhlobaronů Larischů až do
první pozemkové reformy v letech 1924 – 27, kdy byly postátněny
některé statky, ostatní vlastnictví bylo zrušeno po osvobození
v roce 1945. |
|
V letech 1872 – 1875 byla k Dětmarovicím
přičleněna samostatná obec Koukolná (159 ha). Ta vznikla o řadu let později než
Dětmarovice. První dochovaná zmínka o samostatné obci Koukolná pochází z roku
1447, kdy se objevuje na výčtu majetku Fryštátska. Po více než 400 let to byla
samostatná ves, která měla i svou vlastní pečeť. Dnes je pouze částí obce
Dětmarovice. Ale zůstala zachována samostatná katastrální evidence. |
|
V roce 1914 při vyhlášení všeobecné
mobilizace nastoupilo z Dětmarovic do války přes 200 mužů. Ve válce padlo
pravděpodobně 61 dětmarovických vojínů. Přesně tolik jmen je uvedeno na pomníku,
který byl postaven na soukromém pozemku Josefa Něbroje, jež toto místo k tomuto
účelu daroval. Pomník byl odhalen v den výročí konce I. světové války 28. října
1923. Slavnostnímu odhalení dodal váhy svou přítomností a proslovem spisovatel
František Sokol-Tůma. Pomník stál přibližně v místech, kde je dnes parkoviště
před samoobsluhou ve středu obce. Při výstavbě samoobsluhy byl ve druhé polovině
šedesátých let přemístěn na místní hřbitov ke vstupu do urnového háje, kde
stojí dodnes. |
|
V letech 1937 – 1938 byly na katastru
obce podél železniční trati budovány malé bojové pevnůstky - bunkry, které se
staly součástí opevnění předválečného Československa. |
|
9.10.1938 byl proveden zábor obce
Polskem, následovalo období nacistické okupace. Obec byla osvobozena 1.5.1945
sovětskými jednotkami. |
|
Na paměť obětí
2. světové války byl postaven v parku před Dělnickým domem pomník. Osvobození
obce zase připomíná pamětní deska na budově obecního úřadu. |
|
Obec patřila k
fryštátskému soudnímu okresu až do roku 1855, kdy připadla k
bohumínskému smíšenému okresu, od roku 1868 byl pak tento okres
začleněn pod hejmanství ve Fryštátě. Po záboru obce Polskem se
Dětmarovice staly součástí okresu Teschen. Od roku 1949 patřila
obec do okresu Karviná. |
|
Začátkem osmdesátých let město Orlová
vykoupilo 68 rodinných domů pro výstavbu sídliště 5. etapa. Z toho 29 bylo
demolováno a 39 přešlo do katastru Orlové. |
|
Od roku 1996 Dětmarovice užívají
oficiální znak obce. |
|
Doprava, spoje |
|
Obec leží na významné železniční
trati. Již 17.12.1855 byl zahájen provoz na jednokolejné trati Bohumín –
Dětmarovice – Petrovice u Karviné, která byla součástí Severní dráhy císaře
Ferdinanda. Zhruba po čtyřiceti letech v roce 1889 byla zprovozněna trasa
dvoukolejné trati Bohumín – Krakow. V roce 1963 byl zahájen provoz na přeložce
trati Bohumín - Dětmarovice - Louky nad Olší a dále na Slovensko. |
|
Od května 1928 jezdí přes Dětmarovice
každodenní pravidelná autobusová doprava. První autobus soukromé společnosti
jezdil do Bohumína 3x denně a do Fryštátu 4x denně. |
|
První
elektrifikace obce byla zahájena v centru obce v roce 1931, dokončena byla
v padesátých letech v oblasti „Leng“, tedy v místech dnešní elektrárny. |
|
V roce 1951 byl
v obci zaveden místní rozhlas. |
|
V devadesátých letech byla provedena
plošná plynofikace obce. |
|
Školství |
|
Po zavedení povinné školní docházky
v roce 1778 chodily děti z Dětmarovic do Dolní Lutyně, kde existovala farní
škola již dříve. Pobočka školy byla zřízena po roce 1830 společně s Koukolnou.
Roku 1845 dostaly Dětmarovice svolení ke zřízení samostatné školy. V roce 1852
byla zřízena samostatná jednotřídní školní budova. Prvním učitelem
v Dětmarovicích byl národně uvědomělý učitel Ferdinand Sadílek, jehož zásluhy
připomíná pamětní deska umístěná u vchodu do základní školy. |
|
V roce 1894 byla postavena čtyřtřídní
školní budova u kostela. Ta pak byla postupně rozšiřována. Vyučovalo se v ní do
června roku 1971. |
|
Roku 1908 byla postavena nová budova
čtyřtřídní školy v Koukolné, která slouží dodnes – nyní jako mateřská škola. |
|
V roce 1971
byla v Dětmarovicích konečně postavena nová moderní čtrnáctitřídní základní
škola u silnice směrem k nádraží. V letech 2007 – 2009 prošla rozsáhlou
rekonstrukcí. |
|
Kultura |
|
V roce 1892 byla spolkem pro
zakládání knihoven ve Slezsku založena první knihovna, v roce 1921 pak obecní
knihovna. Ta funguje dodnes. |
|
Do roku 1898 sahají začátky
ochotnické divadelní činnosti. První představení se konalo 3. července
v hostinci Jozefa Lanzera, jenž stával na místě dnešního parku před Dělnickým
domem. Po vzniku družstva Dělnický dům se divadelní činnost přestěhovala do této
budovy. |
|
Divadelní tradice byla v obci
udržována s malými nucenými přestávkami prakticky až do roku 1989. Ochotnický
divadelní soubor Aloise Jiráska byl znám i v okresním měřítku, v padesátých až
osmdesátých letech se v Dětmarovicích konaly okresní divadelní přehlídky. |
|
První kino bylo otevřeno v roce 1949
v hostinci u Něbroje. Jeho činnost byla v roce 1987 převedena do Dělnického domu
a ukončena v roce 1995 současně se zánikem organizace Osvětová beseda. |
|
Osvětová beseda byla příspěvková
kulturní organizace obce. Byla založena začátkem padesátých let a zrušena
k 30.11.1995. Své sídlo měla v Dělnickém domě. Spravovala kulturní objekty
v obci a především pořádala kulturní akce pro děti, mládež i širokou veřejnost. |
| |
Historie obce ve fotografii |
| |
 |
|
Pohlednice
Nejstarší historie 1938 -
1945 |
|
|
 |
|
1946 - 1960
1961 - 1970 1971 - 1980
|
| |
 |
|
1981
- 1990 1991 - 2000
2001 - 2010 |
| |
| |
| |
| |
| |
| |
| |