Obec Dětmarovice

Některá rizika v lese

ing. Ladislav Rosman

26.04.2017

Nebezpečí nemusí být daleko.

( Myslivci vědí své )

 

V poslední době se opět rozmáhá jev, že se lidé vydávají do lesa na houby například se svými čtyřnohými miláčky, na kole, na motorce, na koni, případně táboří a hlučně se chovají až do božího rána. I v naší obci je z posledního období čerstvý případ, kdy dva potulující se „vořeši“ statečně na Glembovci uhnali březí srnu nedlouho před narozením mladých… Přesile se, chudák, neubránila, s hendikepem vysoké březosti nemohla uniknout a tak ji zardousili. Psi chodili na volno, jeden chycený „při činu“ měl vzornou psí známku…, ale jeho lovecké geny ho, jak se říká, „spustily z řetězu. Ten druhý výtečník utekl z místa činu. Majitelé těchto psů, minimálně jeden, jsou dohledatelní a budou mít problémy. Zvláště v období května a června je zvěř, kdy má mladé, velmi zranitelná například i bezohlednými turisty a návštěvníky lesa, kteří se chovají nešetrně k přírodě. Ohrožená je zvěř spárkatá a též drobná, které je v naší přírodě už tak velmi poskrovnu. Nešetrnost člověka k přírodě, která je už tak dána v období sečení luk m.j. dokonalostí zemědělské techniky je tak velmi „potuplována“ ještě tímto způsobem.

Ale pozor, příroda není tak bezbranná jak by se myslelo, ani v našich končinách. Sami myslivci to vědí velmi dobře a počínají si při svých pochůzkách velmi opatrně. Ke zvěři spárkaté se totiž řadí i prase divoké, jehož vlastnosti a inteligence jsou generacemi velmi vypracované a mohou být i nebezpečím pro lidi. O rozpáraných a ve špitále pracně sešitých lidech, i zkušených myslivcích, už všichni jistě slyšeli a četli. Divočák může vážit i například 300kg a není to žádný nemotora. Umí uhánět jak závodní kůň, rychle měnit směr a to ještě v těžkém terénu. Má špičkový čich, sluch jak sova a inteligenci na úrovni psa. Má bytelné páráky nebo háky…V naší obci se nedávno povedlo jednoho většího ulovit, vážil po vyvržení 162 kg…, Těch „menších“, kolem 80-100 kg bylo uloveno více, velké kusy jsou v našich končinách výjimečnější, nicméně jakou myslíte, že má při setkání šanci váš obdivovaný velký třicetikilový pes, který má o možné existenci divočáka ale jen kdesi dobře založenou genovou informaci ? I když je prase „jen“ osmdesátikilové a páráky má menší ? Jeho šance jsou zřetelná nula, zvláště když se jedná o bachyňku, i jen loňskou, vodící svých pět prvních malých pokladů. Zrovna v dubnu - květnu lze rodinky potkat nezřídka a zcela nečekaně i blíž okraje lesa. Nedávný případ napadení prasetem v bohumínské honitbě ukazuje, že se tyto případy stávají a mívají nedobré důsledky. V naší honitbě je největší potenciální pravděpodobnost kontaktu s prasetem v Lyngu, tj. zejména za EDĚ a v úseku podél řeky od Koukolné až po soutok Mlýnky s Olzou.

Mimo tyto aspekty je zde ještě jeden, o němž vědí zase zejména myslivci, i když ve sdělovacích prostředcích můžete zprávy zachytit též stále častěji. Divočák, je jak známo, i rezervoár zárodků organismů způsobujících různá onemocnění. Pominu už situaci, kdy si lidé nedočkavě dělají tatarák z čerstvě uloveného divočáka, aniž by si nechali zjistit případnou existenci napadení svalovcem /trichinelóza/, který se ochotně stěhuje do organizmu člověka a zde se usazuje prakticky kdekoliv, je odstranitelný jen operativně a s velkými problémy. Ohrožuje tak člověka na životě. Přenáší se i na jinou zvěř, ale i na psy a kočky. Přenášeny jsou však z divočáků na domácí zvířata i virové nemoci jako je mor prasat, slintavka, kulhavka, vzteklina, metastrongylóza /hlístice/, apod. No a v poslední době se i v ČR stále více mluví o případech Aujezskyho choroby a to právě u psů, kteří byli v kontaktu s lesem a divočáky. Myslivečtí psi a psi pohybující se blízko lesa mají riziko onemocnění nejvyšší. Každý myslivec ví, že pro jeho psa by nákaza znamenala vždy neprodlenou přípravu hrobu pro jeho dobrého kamaráda a pomocníka. Jedná se o onemocnění s bleskovým nástupem a úhynem zvířete do 24 hodin na tzv. pseudovzteklinu. Divočák však je schopen vesele přežívat a trousit dále po cestě životem virovou nástrahu i na psy nemyslivecké, nemoc je ale dobře přenosná i na kočky, fretky, ovce, kozy, myši, atd.

Nechtěl jsem článkem obyvatelstvo vystrašit, jen uvádím reálná nebezpečí, která si třeba běžný návštěvník lesa, například se svým psem „na volno“ ani neuvědomuje.

 

27.4.2017, L. Rosman